Jarmila Stráníková: Ve stínu války

Příběhy z české historie patří mezi čtenáři knih k těm oblíbeným. Minimálně mezi těmi, kteří historii holdují a rádi se přenesou v čase do minulosti. Prostřednictvím knihy to není žádný problém. Jedním z takových románů je i Ve stínu války české autorky Jarmily Stráníkové.

V okolí Javorníku

Román Ve stínu války je dějově zasazený do období třicetileté války, jak ostatně i jeho název napovídá. Příběh vás zavede až do Slezska, do okolí dnešního Javorníku, kde si jeho obyvatelé od švédských vojáků hodně vytrpěli a které autorka románu, Jarmila Stráníková, velmi dobře zná. Prožila tu totiž velkou část svého života. Díky

V podzámčí a na zámku

Ve stínu války sleduje dějové linie několika rodin, jichž se válka bezprostředně dotýkala. Jsou to bratři, sedláci Rischer a Borek, Rischerova dcera Lilien, která kvůli válce přišla o maminku. Její život i život jejího otce to velmi poznamenalo.

Pak tu máme velitele vojsk na johanesberském panství (dnešní zámek Jánský vrch), hraběte Antona de Borgunelle. I on má co dělat se švédskými nájezdy, jimž musí se svými vojáky přímo čelit. Do své rodiny přijal chudého sirotka, Markétu, o kterou se začal starat. Žije v manželství z donucení s nemilovanou Helenou.

Když Švédové útočí

Autorka dala ale prostor také příběhu švédských vojáků, kteří ve třicetileté válce sehráli stěžejní roli. Spousta českých, moravských i slezských vesnic a měst by mohla vyprávět o jejich řádění během obléhání. Zajímavý je osud Williama Banéra, synovce známého švédského generála Johana Banéra a velitele švédských vojsk během tažení ve Svaté říši římské.

William na rozdíl od svého strýce nemá vojenství v krvi a plenění a zabíjení bezbranných obyvatel je mu silně proti srsti. Přesto nemá jinou možnost než být vojákem. Jak se s tímto svým osobním problémem popere vypráví jeho příběh.

***********************************************

„Za tohle ponesete následky!“ vzpamatoval se konečně velitel císařských. „Tak ať,“ odvětil mu Anton s nezájmem. „Máte čas do konce týdne a pak opustíte tohle město …. tenhle kraj.“ „Kdo si myslíte, že jste?“ zuřil Hartig. „Zachránili jsme vás ….“ „Od čeho?“ odfrkl Anton. „Od plného žaludku a klidného spánku? Se Švédy pod hradbami nám bylo lépe.“ „Střelil jste vojáka ve službách císaře.“„Zranění z bitvy,“ odbyl ho Anton. „Až podám hlášení Valdštejnovi ...“„A co mu řeknete? Že jste zlikvidovali jedinou obranu Niského knížectví? Že jste zneužili pohostinnosti vratislavského biskupa?“ Nemusel pokračovat. (Jarmila Stráníková: Ve stínu války, strana 216)

************************************************

Osudy všech postav se propojí

Osudy několika hlavních hrdinů se zprvu odehrávají jako samostatné příběhy, aby se postupně s gradací příběhu v závěru knihy navzájem propojily. Román Ve stínu války se může zdát pro některé čtenáře být zaplněný přemírou postav, v nichž se ztrácejí. Alespoň takto vyzněla některá hodnocení na webu Databazeknih.cz.

Dle mého názoru, když se člověk pořádně do textu začte, dává mu popis jednotlivých událostí a postav smysl. Je v něm totiž rozehrán děj, jenž se odehrává v podzámčí, a ten, jehož kulisami je zámek Johannesberg. Oba jsou pro příběh důležití, protože strasti války prožívali chudí lidé stejně jako bohatí. Každý po svém.

Konec dobrý, všechno dobré

Kniha Ve stínu války vypráví o strastech lidí v době švédských nájezdů během třicetileté války. Není to veselé čtení. Přestože v boji, často nerovném, lidé umírají, její závěr vyznívá pozitivně. Žít se musí.

Za sebe mohu směle napsat, že autorce Jarmile Stráníkové se podařil napsat román, který čtenáře ihned vtáhne do děje a drží ho u něj až do samotného konce.

Zdroj: autorský článek

Náhledové foto: JSF